Poprvé jsem měla možnost vidět tuhle práci na praxi během studií. V psychiatrické léčebně v Havlíčkově Brodě jsem byla přítomná přirozené komunikaci koní a pacientů, v tomto případě to byli lidé s různými fázemi schizofrenie.
Věděla jsem, že se koně používají pro ergoterapii, kdy se o ně klienti starají, mají režim, učí se vnímat potřeby někoho jiného a nést znovu svou zodpovědnost. Dostávají se tak třeba z těžkých závislostí a připravují se na běžný život.
Taky znám hipoterapii, kdy lidé s různým postižením na koních jezdí a profitují z toho pohybu, doteku a kontaktu.

Ale tohle bylo jiné. Jeden člověk stál s koněm v ohradě a bez uzdy, oteží nebo biče se snažil ho přimět k pohybu nebo dokonce klusu. Jak? Sám sebou.
Někomu to šlo výborně, jinému vůbec. A rozhodně to nesouviselo se stupněm diagnózy.

Tato terapie probíhala formou přirozené komunikace se zvířetem.

Koně dokonale reagují na naše záměry a emoce mnohem dřív, než je zabalíme do slov nebo uvědomovaného pohybu. Čtou nás. Protože pro ně představujeme predátory a jako každé lovené zvíře mají smysly vycvičené k dokonalosti. Kdyby neměli, stálo by je to život.

A přesně toho se při této práci využívá. Nemusíte mluvit a kůň ví, co po něm chcete a podle toho, jak jasně to chcete, na to reaguje.

Postoj těla, rytmus dechu, tep, pohled do očí, gesto, držení páteře, těžiště těla, pevná kolena nebo třeba dobrý základ v pánvi. To jsou ukazatele, které za nás každodenně mluví mnohem jasněji než naše slova. Ačkoliv to podvědomě vnímáme všichni, jsme už více či méně naučení dávat váhu spíše slovům a tyto signály nečteme vždy dobře.
Koně ne. Ti slovům nerozumí. S nimi mluvíte svým tělem, svou energií a svými emocemi.

Takže potřebujete-li trénovat komunikaci, sílu svého sdělení, pevnost rozhodnutí – jdete za zvířetem, které prostě neokecáte.
Proto je horsemanship (přirozená komunikace s koněm) tak důležitá například při diagnóze, která se ve velkém projevuje ve zmateném smyslu sdělení, nejednoznačnosti, strachu či paranoidním jednání. Chcete – li se naučit být jednoznační, udržet si pozornost druhého a přesvědčivě komunikovat, běžte za někým, kdo vám neodpustí ani ťuk. Jak to udělá? Prostě nezareaguje.
Pohne se, až když je váš hlas, povel, dech, emoce a záměr ve vzájemném souladu. Užitečná dovednost, že? Ano a nejen pro někoho, kdo se léčí s diagnózou. Pro nás všechny.

Podruhé jsem k této práci přičichla teď před pár týdny a vyzkoušela si na vlastní kůži, jak jsem/nejsem záměrná a přesvědčivá, když po někom něco chci, nebo si udržuju hranice. Velmi poučné. Vedla mě velmi vnímavá a zkušená Jana Macháčková z Horsesharing.cz, jejíž vědomosti a znalosti napříč oblastmi mě úplně uzemnily. Moc její práci doporučuju, i třeba jen na vyzkoušení. Dostanete se s ní k zajímavým místům uvnitř sebe sama.

I toto je práce s tělem a přes tělo. Protože až když jsme si vědomi toho, jak stojíme, dýcháme, jak pevně jsme zakotvení v pánvi nebo v jakém napětí máme končetiny – teprve pak můžeme dobře komunikovat, lépe vnímat své potřeby a včas je naplnit.

A nebo zkrátka jen dobře fyzicky “být”.

Takže zas a znova: je jedno, jestli na to půjdete přes tanec, jógu, práci na zahradě nebo jen sezení a vnímání dechu. Podstatné je, začít být sebe-vědomý. Vyslechnout tělo a poslechnout. Je to výborný začátek k čemukoliv.