Jako největší past na současné situaci vnímám tu ohranou větu „jiní jsou na tom hůř“. Věta, která mnohdy pomáhá změnit perspektivu a překonat v životě obtíže může teď působit spíš destruktivně.
Ano, i ti, jímž nejde bezprostředně o život, mohou mít strach.
I ti, kterým nehrozí ztráta práce nebo finační krach nebo se nemusí vyrovnat s každodenní realitou distanční výuky svých dětí…(dosaďte dle potřeby), se můžou cítit špatně. Dokonce velmi špatně.

Proto považuju za důležité stále dokola zdůrazňovat: všechny naše pocity jsou v pořádku. Všechny. I ten vztek na spolužáka ze střední, že zase sdílí na facebooku kraviny.
Ano, jiní jsou na tom hůře. Ať je vaše situace jakákoliv, vždycky najdete někoho, kdo je na tom hůře. Ale každý žijeme svůj život. A máme jiná kritéria pro to, co je to velká bolest, strach nebo nepohodlí.
Máme právo na všechny emoce. Každý z nás.

Proto: i když jste v objektivně docela dobré situaci, i tak (a možná o to víc) si všímejte plíživých signálů, že něco není v pořádku. Například:

– zhoršení kvality spánku (hůř usínám, budím se velmi brzo, nebo naopak mnohem později než obvykle a nevyspaný, těžké sny, časté noční buzení…)

– zhoršené trávení jídla a nechutenství či naopak neobvykle velká chuť k jídlu (záchvatovité přejídání, emoční jedení)

– zvýšená nervozita nebo zhoršená nálada ze zdánlivě nesouvisejících příčin

– zvýšená citlivost k věcem, které mě dříve nechávaly v klidu

– podrážděnost a „skřípání“ ve vztazích; k dětem, rodičům, partnerům i kolegům z práce

– návrat k už překonaným zlozvykům

– snížená péče o sebe nebo svou domácnost

… toto všechno mohou být ukazatele, že možná nejsme až tak v pohodě, jak se snažíme tvářit a jak bychom „papírově“ měli být.

Co s tím?
Pro začátek: všimnout si toho. „Vidím to, vnímám, to, děje se mi to. Mám na to právo. Nehodnotím to. Teď to takhle prostě je.“

Zpozorovat, připustit a přijmout tyto emoce je začátek cesty ven. Začátek péče o sebe, citlivosti k sobě.
Tohle doopravdy znamená ta neustále omlíaná rada „buďme na sebe hodní.“

O rozličné #tipydopraxe na téma co s tím, se budu postupně dělit na instagramu @bodypsychoterapeutka.
Přeji všem hodně trpělivosti, protože nás nečeká sprint ale maraton.